Největším bolševickým pr*setem v ČSSR se po hlasování stal Klement Gottwald.
Anketa ukončena, všem hlasujícím děkujeme za účast.
Stručný popis ke každému kandidátovi můžete nalézt hned pod anketou.
This poll is no longer accepting votes
Klement Gottwald – premiér, prezident (až do své smrti)
Jestliže se u některých lidí povídá, že čím jsou starší, tím více špatných vlastností se u nich projevuje, tohle bolševické pr*se toho bylo jasným příkladem. Byl přímo odpovědný za smrt mnoha desítek svých odpůrců, spolupracovníků a nevinných lidí (včetně Milady Horákové, která přežila dlouhé věznění nacisty, bolševiky však již nikoliv). Za jeho vlády došlo k mnoha politickým a vykonstruovaným procesům.
Antonín Zápotocký – politik, odborový předák, prezident
Určitě to nebyl zdaleka tak zkažený člověk, jako soudruh zmíněný výše. Co je ovšem důležité zmínit, byl prezidentem v době uskutečnění měnové reformy (1953).
Gustáv Husák – politik, generální tajemník UV KSČ, prezident
Jeden z mnoha případů, kdy i přes šílené trýznění režimem posléze lezl komunistům do zadku. Lezl tak udatně, až vlezl na prezidentské křeslo – v 50. letech vyloučen z KSČ a doživotně odsouzen za vlastizradu. I přes mučení nepřiznal vinu, což mu zřejmě zachránilo život. Po rozsáhlé amnestii (1960) propuštěn. Invazi v srpnu 1968 označil za “bratrskou pomoc.” 1975 se stal prezidentem.
Josef Urválek – prokurátor, soudce
Byl to bolševický fanatik, sv*ně všech sv*ní. Obžalované s oblibou ponižoval a zostouzel. Bez mrknutí oka navrhoval tresty smrti. Byl mimo jiné také prokurátorem u Milady Horákové. Asi nejznámější bolševická tvář politických procesů 50. let.
Milouš Jakeš – politik, generální tajemník ÚV KSČ
Anketu „Nejhloupější bolševik“ nechystáme, Milouše by byla ovšem škoda nezmínit. Proto ho začleníme alespoň do této ankety. Stojí za zmínku, že získal titul doktora sociálně-politických věd v Moskvě (tisíce vysokoškoláků v té době vyloučeno z univerzit z politických důvodů, na druhou stranu někteří jedinci „jednoduššího smýšlení,“ si mohli vysloužit titul díky své loajalitě k režimu).
Karel Vaš – agent NKVD, důstojník OBZ, soudce a prokurátor
Další příklad bolševika nejdříve postiženým režimem, poté jeho nedílnou součástí. Měl mimo jiné na svědomí justiční vraždu gen. Heliodora Píky (který paradoxně prosadil ČS jednotku, do které Vaš vstoupil během války po propuštění z gulagu). Vaš byl zodpovědný za přeřazení stovek československých vojáků do trestních oddílů, po válce organizoval deportace lidi do gulagů. Jeho bezpečnostní oddíly měly na svědomí 2-3 tis. zavražděných německých civilistů. Po “vítězném” únoru 1948 odsoudil desítky lidí k trestu smrti.
Soudce Vojtěch Rudý – soudce přezdívaný Rudý kat či Krvavý Vojtěch
Vyslovit rozsudky smrti například za “velezradu” mu nedělalo nejmenší problémy. Mimochodem soudil i herečku Jiřinu Štěpničkovou. V jednom z jeho rozsudků dokonce zmiňoval, že „špatná úroda je protistátní činnost“ (dnešníma očima se to jeví jako nepovedená komedie, před pár desítkami let to byla hořká pravda).
Ludmila Brožová Polednová – prokurátorka
Jako jediná ze všech podílejících se na justičních vraždách v 50. letech odsouzena – 2008 za spoluúčast na justiční vraždě odsouzena k šesti letům vězení (ovšem 2010 jí byla udělena milost prezidentem Klausem). Přes to, přese všechno, přesvědčena o své dobře odvedené práci v roli bolševické prokurátorky (nulová sebereflexe patří k neodmyslitelným vlastnostem bolševika).
Juraj Vieska – voják, prokurátor, důstojník OBZ
Byl komunistou už v období první republiky. Tenhle bolševik byl naprosto přesvědčen o správné myšlence komunismu. Byl také prokurátorem u soudu Milady Horákové. Pro přiblížení mentálních procesů tohoto bolševika je zde příklad jednoho z jeho výroků: “Pracující volají po přísném potrestání zrádců. Já s nimi.” Mimo jiné byl autorem výkladu zákona č. 231/1948 sb. na ochranu lidové demokratické republiky (na základě tohoto zákona popraveno 182 lidí)
Vasil Biľak – politik, člen ÚV KSČ
Sehrál významnou roli v událostech 68. roku. Urputně podněcoval vstup sovětských vojsk do ČSSR. Byl jedním z pěti autorů zvacího dopisu adresovaného Brežněvovi. Dopis, který měl původně zůstat utajen, posloužil jako záminka pro invazi do naší země.