Česká Republika provedla za posledních 35 let mílové kroky ve zotavení státu. Stali jsme se vyspělým státem. Člověk již není jako v Jiříkově vidění po příjezdu na “západ.” Nepotřebuje již konzervy na týden, spacák s karimatkou a usmlouvané valuty. Nemusí výlet plánovat léta dopředu.

Dnes si člověk koupí letenku klidně na druhý den, sbalí ledvinku a po veliké části Evropy ani nepotřebuje pas. Převod peněz nemusí složitě řešit, ubytování je za podobné peníze jako u nás a již nás tam nic nepřekvapí, věci jsou tam k dostání stejné jako u nás.

Je tu však jedna věc, ve které jsme se “západu” ještě úplně nepřiblížili. A tím jsou morální hodnoty člověka. Lidé se tam k sobě navzájem v mnohem větší míře chovají slušněji. Jedním z důvodů výše zmíněného je zřejmě pozůstatek myšlení z minulosti, kdy se člověk staral pouze o sebe (a svou rodinu) a příliš si nelámal hlavu s tím, když jeho chování mělo neblahé dopady na ostatní lidi.

My v našem spolku Bolševické Prase cítíme, že lidé v Čechách se ještě plně nevypořádali s minulostí. A právě s tímto si dal náš spolek za úkol přidat ruku k dílu a pomoci.